Tak doufám, že tentokrát to už konečně vyjde. Tento příspěvěk píšu už asi po stopáté. Vždy jsem něco nechtěně zmáčkla a smazal se mi :/.
Dneska jsem měla perfektní den. Po škole jsme se domluvily, že si půjdeme sednout. I když tam Simča a Mony nebyly, během tří hodin jsme stihly probrat snad vše co šlo. Od přítelů přes kamarády k rodinám, od hudby přes divadlo k filmu, od školy přes bydlení k frekventovaným místům, od časopisů přes oblečení k investicím.
Mezi jednotlivými debatami jsem se vždy na chvíli ztratila a začla uvažovat nad tím, jak je člověk zbabělý. Dnes se mi několikrát stalo, že jsem kritizovala něco, co bych ráda dělala nebo ráda vlastnila a z nějakého důvodu nemůžu. Je to opravdu špatná věc, když mě k tomu napadají jen negativní komentáře? Nebo je to závist, když někde uvnitř cítím, že bych si s tím připadala důležitá a zajímavá? Člověk má spoustu negativních vlastností, které si nechce připustit.. Jako je závist, zlomyslnost, škodolibost, sobectví.. Když mi bylo 11 moje nejlepší kamarádka jela poprvé k moři. Já jezdila každý rok a pokaždé se všem líbilo jak jsem strašně opálená. Jen proto, že jsem nechtěla, aby opálená byla, nakoupila jsem tehdy opalovací krémy s nejvyšším možným faktorem a přelila do lahviček od krému s menším. Nabalila jsem jí je s tím, že to jsou zbytky, které jsem nestihla dobrat a je škoda je nechat zkazit. Nakonec jim celý pobyt pršelo. V závěru mi bylo líto co jsem udělala a příšerně se styděla. A už v mých 11ti letech jsem si tyhle zápory začla uvědomovat.
Přestože se snažíme tyhle vlastnosti zakrývat a potlačovat, stejně v nás někde jsou a ozvou se v tu nejhorší dobu. Teď vím, že se ozývám už jen na věci o kterých vím, že špatné jsou a kritizuju osoby s nimi spojené. Bohužel i na ty o kterých to vím a přesto bych je chtěla dělat a mít. Doufám, že časem zmizí někde pryč i tohle.
Žádné komentáře:
Okomentovat