Má města

Často jen tak sedím s horkým čajem a přemýšlím nad tím, co teď asi dělají lidé v jiných městech, státech a zemích. Kupodivu mě to opravdu baví a často inspiruje v mé tvorbě. Mám tři nejoblíbenější velkoměsta. New York, Paříž a Londýn. Miluju je pro jejich, atmosféru, styl, jejich všednosti a osobitost.

Paříž
Prosím Vás říkejte jí Paříž, ne Paříš. Je neuvěřitelně harmonická, jednoduchá, nekomplikovaná a zároveň skvostná.

 

Mám ji zapamatovanou jako střešní město. Většina mých zážitků z Příže se odehrávala na střeše. Byly to nezapomenutelné chvilky ať už z divokých večírků nebo jen pěkných chvilek s čajem v ruce a hudbou. Snad každý dům, ve ktrém jsem v Paříži byla měl střešní terasu. Některý opravnu noblesí se stromy, obrovskými slunečníky nebo barem, některý jen malé posezení a některý jen rovnou střechu. I na té se dá stávit pěkný letní večer. Výhled mezi méně vzhlednými komíny byl pro mne nezapomenutelný.

To odpoledne se mi nikam nechtělo. Po 2 hodinách přemlouvání, jsem se ale nechala strhnout. Myslím, že kdybych odolala, na věky bych litovala. Vypravili jsme se do Versailles. Co se zahrad týče, řekla bych že na celém světě nemají obdoby. Prošli jsme vše, na co nám síly stačily. Jak otevřené stráně s fontánami, tak staré chaloupky, jezero s loďkami, zámek, botanickou část i čtvrť s plastikami. Byly to kilometry a kilometry úhledně zastřižených stromů, stromků, keříků a trav, květin, fontán, chodníčků. Byl to nespočet. Nakonec jsme roztáhli deku a usadili jsme se v jednom rožku do pravého úhlu zastřižených vysokých keřů. Strávili jsme úžasné odpoledne.

 

  Nejsem zrovna fanoušek Eiffelovy věže. Myslím, že z ní lidé dělají nesmyslnou ikonu Paříže. Je to pozoruhodná stavba, ale po celé Paříži je mnohem více obdivuhodnějších věcí než je Eiffelovka. Tu fotku jsem tu nedala samozřejmě pro to, že bych chtěla pomluvit Eiffelovku, ale pro to že je zde skvéle vyfocená Pařížská členitost a posloupnost. Hned jak jsem ji viděla nemohla jsem udržet smích. Je to naprosto vyobrazeno jakým stylem je Paříž vystavěna. Vždy se dlouhé ulice sbíhají v jednom bodě. Typické. Paříž nehraje na bloky.

   

Champs  Élysées. Domy, kavárny, obchody. To vše na té ulici zbožňuju. Nevím co víc říct. Je nesmrtelná.

 

Jen jsem chtěla říct, že Paříž nejsou jen staré domy a památky. Pařížané mají, jak oni říkají, ,,moderní čtvrť''. Pokud možno, já zůstávám radši v té druhé části. 

Na Paříži nejvíc miluju ten klid. Když si v klidu můžete v Clamarteu zajít se psy zaběhat do parku, ráno koupit ve stánku teplé bagety a večer se jít bavit do decentních a hezky upravených klubů.

Londýn

Kafe, práce, kafe, nákup, kafe, rodina, kafe, televize, postel. To je náplň dne většiny Londýňanů. Spousta přátel, ale tak nějak s odstupem. Co by mi v Británii vyhovovalo je lenost a to, že když nemáte ve skríni komínky, nikomu to nepřijde neupravené.

Ve směs v každém Londýnském parku na vás dýchne trocha klidu. Nikdo tu nepospíchá do práce, neprojíždí žádné ohromné červené autobusy. Udržuje se tu klid a ticho. Jen prosvítající mrakodrapy velkoměsta upozorňují, že jse stále v městě. 

Londýnské banky stavějí svá sídla v podobě mrakodrapů. Nedivím se že je lidé nemají rádi. Mě se starý Londýn moc líbí. Kochám se starými domy a pohled nahoru pokud možno vynechávám. V Londýně jsou domy podle nepsaného pravidla. Každý jiný, přesto mají něco co je sjednocuje. Teď nemluvím o domečcích z Harryho Poterra, kterých je Londýně a hlavně jeho předměstích plno. Ty jsou jako vejce vejci.

 

Musela jsem to tu dát. Každodenní pohled všech Londýňanů. Baloňák a deštník vlastní snad všichni byvatelé města. Za můj pobyt v Londýně, přesto že pak třeba celý den slunce svítilo, pršelo každý den minimálně dvacet minut.

Klasický dům v centru. Železné plůtky, velké vchodové dveře, velká okna a čistý a jednoduchý vzhled.

Trochu kýčovitý pohled na noční Londýn. Přes den je Londýn plný promáčených lidí spěchajících do práce, večer se mění ve vzrušující město. Nezapomenu na Bexley. Přes den jsem potkala jen pár dětí vracejících se ze školy. Kolem 7.hodiny už jsem ale viděla jen hloučky lidí spěchajících za zábavou.

 

Oxford St.. Obdoba Champs Élysées. Abych řekla pravdu, mám tuhle dvojnici možná radši. Mám z takový modernější a neusazený pocit. Je méně spoutaná než její francouzská kamarádka.

Greenwich je znám poledníkem. My tam chodili na oběd. Roztáhli jsme si v patku deku, vytáhli octové brambůrky, kuřecí sendviče se sýrem a šťávu. Pak jsme si dali kafe co jsme koupili po cestě a když jsme si s jídlem pospíšili, bylo ještě teplé. Ovšem, dám vám dobrou radu. Jezte rychle než přijdou veverky. Na Greenwichi je jich plno, mají taky hlad a hlavně mají nejroztomilejší oči na světě. 

New York

Ruch, kultura, žluté TAXI a Sex and the City.

Opět kýčovitý pohled, ale vystihující. Jak Carrie řekla, New York je jiný, v Central parku už neplavou labutě a nikdo už nesnídá u Tiffanyho, město je ale mnohem dravější, zábavnější a nebezpečnější.

5th Avenue, legendární ulice, domy, místa. Kdo kdy bydlel na páté Avenue, tvrdí se o něm do dnes že je to člověk s dobrou adresou. Nabízí mnohem více než Champs Élysées a Oxford st. nadruhou stranu, je méně vyhraněná.

Brooklynský most. S nadsázkou se něm tvrdí, že je to most mezi světem a pohádkou. Já se přikláním k tomu, že je to pravda.

 

Musí se nechat že domy na Manhattnu mají své kouzlo.

 

 Central Park je opravdu centrm většiny lidí na Manhattnu.Newyorčané z různých vrstev mají ve zvyku prožívat mnoho okamžiků právě zde.

A co vy? Máte svoje oblíbené místa/města/země?